Povrchní pochod smutku

02. 07. 2008 | † 02. 07. 2012 | kód autora: TKd

TOTO DÍLO BYLO NAPSÁNO ZA DEŠTIVÉHO POČASÍ V ITÁLII NA PALMOVÉ RIVIEŘE. ZA SMÍŠENÝCH POVITŮ LÁSKY A NEVĚRY...

Jako radost se zlobou se kříží, stejně jako slunce s mračnem černým

a černá vrána jako posel touhy skvoucí, proletí duší a zanechá v ní čiré pusto, prázdno, nenávist a strach.

Bolest která náhle prorazí zbabělé stěny oceánu těla jak neskonalí důsledek toho co mělo být...

Avšak láska zůstává, je nešťastná opuštěná požírána nenávistí sama vudči sobě však troufalost a marná touha ji vždy tak jako nyní vede kupředu,

ke zkáze života, smrti, těla a duše... A její zoufalost se dere ven přes rvoucí se zakrvácené srdce

a sama tak jako hinoucí strom smutku tížící se ve tmě své samoty, mlze své podlosti....

Vždyť výkřik jeho žárlivosti bolestně uchopí za tělo jest pokryto zjizveným oparema prudkou bouří zaryje své ehty lásky a zapouští tak nové palčivé sténání.

Ale tak jak přišla musí znovu odejít a s poshasínajcím pocitem teskna se navrátí nová minulost jež se probouzí v nesmrtelnou budouctnost......


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.